Ještě nemáte svoji Srdcovku?
Je to lehké, stačí si jen vybrat.
0
Kašpárek je smutný
Váš košík je prázdný

Zdravý spánek a denní režim

Asi málokteré téma v oblasti péče o děti a jejich výchovy budí takové kontroverze jako dětské usínání a spánek. Často už v době těhotenství slýchá nastávající maminka na toto téma v podstatě na potkání nejrůznější „dobré“ rady a hlášky typu „Jen počkej, až se to narodí, tak se pár let nevyspíte,“ „celou noc nosíme, houpáme, skáčeme na míči“, „hlavně si ho nerozmazlete – nejlepší metodou usínání je nechat vyřvat!“ a podobně.

Zdravý spánek a denní režim

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dětský spánek se jeví jako hotová věda. Jak to zařídit, aby dítě rychle usínalo a dobře a dlouho spalo? Vždyť přinejmenším v prvních měsících, spíše i letech, je doba, kdy dítě spí, prakticky jediný volný čas, který má rodič, jenž o ratolest pečuje, k dispozici pro veškeré aktivity, které nechce nebo nemůže vykonávat spolu s dítětem, a hlavně také pro vlastní spánek a odpočinek.

Nevyspalost a únava bývají po porodu jedním z největších problémů rodiny, která se právě rozrostla o dalšího člena. Má dopad na psychický i fyzický stav všech zúčastněných a může narušovat i váš partnerský vztah.

Co vám může v této oblasti pomoci:

Režim a pravidelnost

Zavedení pravidelných rituálů může děťátku pomoci zorientovat se v denním cyklu a ve správný čas se naladit na odpočinek. Například tak, že den budete vždy zakončovat večerním krmením, koupáním, třeba krátkou uvolňující masáží miminka a uložením ke spánku.

Tento režim však málokdy funguje tak jednoduše, že vy předem stanovíte hodinu, kdy by dítko mělo ulehnout a spát. Je potřeba přihlédnout k přirozenému nastavení děťátka (které se může a nejspíše i bude s věkem měnit) a spíše jen mírně korigovat dobu, kdy má usínat. Pokud je dítko bdělé, chce si hrát a třeba se před pár hodinami teprve probudilo z dlouhého odpoledního spánku, těžko ho přinutíte usnout s poukazem na to, že už je přeci ale sedm hodin.

V určité fázi vývoje patrně stanete před dilematem, zda-li u dítěte cíleně odbourat odpolední spaní (a přijít tak o až několikahodinové „volno“ od rodičovských povinností), nebo toto spaní zachovat a smířit se s tím, že ale večer bude dítě usínat třeba až ve 22 hodin.

Prostředí a podněty

Velkou roli hraje jistě okolní prostředí. Podstatně snáze se bude dítěti usínat na známém místě za přítomnosti známých tváří, v klidu a v dobře vyvětrané místnosti s ne příliš vysokou teplotou vzduchu.

Je potřeba počítat s tím, že octne-li se dítě v prostředí jiném (například na dovolené či bude přespávat u babičky), může to být s usínáním výrazně horší a dítko může být neklidné, velmi často se budit a vyžadovat vaši přítomnost (ale třeba také ne). Větší neklid dítěte mohou působit nejen podněty, které přijímá v současnou chvíli, ale také ty, kterým bylo vystaveno dříve v daný den (může jít o silný zážitek, který vůbec nemusí být negativní – například návštěva zoologické zahrady – dítko je zkrátka „plné dojmů“, které mu usínání ztěžují).

Společné/samostatné spaní

S výše zmíněným bodem souvisí také samotné místo spánku. V čem bude vaše děťátko spát? V postýlce? Košíku? S vámi na posteli? Rozhodnutí je zcela na vás, roli hraje také prostor, který máte doma k dispozici. Základem je zajistit dítěti pohodlné, zdraví neohrožující (např. vhodná opora páteře) a bezpečné prostředí. Každé dítě je jiné a vyhovuje mu něco jiného, preference se také logicky mění s věkem.

V nejranějším věku mívá většina rodičů děťátko co nejblíže (ať už třeba v postýlce přistrčené k velké posteli, či přímo v posteli rodičů) – jak z praktických důvodů (miminko lze neustále kontrolovat a v případě potřeby kdykoli nakrmit, utišit atd.), tak i z oboustranné potřeby blízkosti. V pozdějším věku se pak dítko zpravidla přesouvá do vlastního pokojíku (umožňují-li to dispozice bytu).

Téma společného či odděleného spaní by vydalo na samostatný článek (nebo spíš rovnou knihu) a je poměrně kontroverzní. Někteří lidé preferují spaní společné s tím, že je to přirozené, že oddělit dítě v raném věku od matky, se kterou dosud trávilo nepřetržitě 9 měsíců, a položit ho samotné do postýlky, dokonce třeba i v jiné místnosti, je kruté. A že společné spaní snižuje riziko náhlého úmrtí novorozence, protože ten se díky kontaktu s matkou dokáže „naladit“ na její dech a nehrozí mu pak tolik dechová zástava.

Jiní zase naopak tvrzí, že společné spaní je nebezpečné, že by dospělí mohli dítě zalehnout, že to také narušuje jejich partnerský život, a že se tímto stylem dítě příliš rozmazluje.

Uspávání vs. samostatné usínání

Stejně nesmiřitelné tábory pak vytváří postoj k uspávání dětí. Jedni dítko zvednou a konejší, kdykoli projeví známky nelibosti, a pronosí ho třeba celé noci, pokud nemůže usnout a pláče. Druzí zas nechtějí „být dítěti otrokem“ a rozmazlit ho, takže se snaží co nejdříve nastolit režim, kdy se dítko – byť třeba za cenu několika nocí plných pláče – učí usínat a spát samo (ať už od začátku, či s úderem určitého věku, kdy rodiče seznají, že už je dítě příliš velké na to, aby „mělo právo“ vyžadovat uspávání či třeba noční kojení/krmení).

Empatie a rady druhých

Na jakou stranu se u této problematiky přiklonit? Na to neexistuje univerzální odpověď a u vůbec nelze určit předem, než se vám děťátko narodí, protože si sice můžete dát závazek, že „určitě nebudete nikdy...“, ale s praxí se může ukázat, že je vše jinak – a vlastně je to jedině dobře. Musíte totiž vždy přihlížet k tomu, jak to cítíte vy (a ideálně by se na tom měly shodnout všechny dospělé osoby, které o děťátko budou přímo pečovat), a také, co vyhovuje vašemu dítku.

Rozhodně byste nikdy neměli aplikovat přístup, o kterém nejste přesvědčeni, že je ten správný. To, co vám vnutí někdo zvnějšku, zejména pokud pořádně nezná vaši přesnou situaci, vám beztak málokdy bude sedět a fungovat; jednak pak můžete trpět (třeba i celoživotně) výčitkami či traumatem, že jste možná dělali něco, co nebylo to pravé. Navíc dítě pravděpodobně vycítí vaši nejistotu, a bude podobně nejisté a zmatené jako vy, tudíž přístup stejně nezafunguje.

Na druhou stranu to ale neznamená, že byste neměli čerpat informace a inspiraci z vnějších zdrojů – u odborníků a zkušených rodičů, pouze si musíte vybírat, které přijmete za své.

Proměnlivost

Špatná a zároveň i dobrá zpráva je, že s růstem dítěte se řada věcí a zvyklostí mění. Z novorozence, který prospal většinu dne a nevzbudila by ho ani rána z děla, se stává kojenec, který má stále oči na stopkách a všechno ho zajímá (anebo naopak: z novorozence, který stále jen plakal, se stává spokojené dítko atd.).

Procházet můžete nejrůznějšími „obdobími“, při nichž určité zákonitosti zaručeně fungují, načež se po pár týdnech vše obrátí vzhůru nohama. Někdy může být velmi komplikované a frustrující se v těchto změnách orientovat a pružně (a s pochopením) na ně reagovat. Ale nakonec si vždycky můžete říci, že jakkoli se první měsíce života dítěte mohou zdát nekonečné (a náročné), zpětně na ně budete vzpomínat jako na čas, který příliš rychle utekl, a konejšit se představou, že žádné dítě nebude ještě v patnácti chtít spát v posteli s rodiči nebo třeba používat dudlík.

Obtíže – nemoci, koliky, růst zubů, odstavování atd.

Kvalita spánku se může měnit také vlivem zdravotního a psychického stavu děťátka. To, co asi nejčastěji způsobuje probdělé noci v prvních měsících života, bývají koliky a růst zoubků. Na úlevu při prořezávání zoubků můžete dítku zkoušet dávat různý chladivá kousátka, potírat dásně zklidňujícími gely (k dostání v lékárně i drogeriích), v krajním případě podávat sirup nebo čípky proti bolesti, případně horečce (která může růst zubů provázet).

Proti bolestem bříška pomáhá nahřátý polštářek z třešňových pecek, masáž bříška, poloha v klubíčku a kontakt s rodičem obecně (zejména tělo na tělo). Dobré je sledovat, zda koliky nezpůsobují konkrétní potraviny (v době kojení prostřednictvím toho, co ze stravy matky přejde do mateřského mléka; eventuálně umělé mléko a později dětské příkrmy), v prvních fázích života může jít také o špatnou techniku kojení či krmení z lahvičky (dítě se napolyká velkého množství vzduchu, který pak nadýmání způsobuje).

Pokud máte nějaké podezření či pochybnosti, vždy je konzultujte s odborníkem (laktační poradkyně, pediatr, alergolog apod.) –  na vině může být například i alergie (třeba na lepek, laktózu apod.), která by jinak zůstala zbytečně dlouho neodhalená a potíže by samovolně neustoupily (pokud máte skutečně obavy, že by se mohlo jednat o něco závažnějšího, než běžné nadýmání, trvejte na důkladném vyšetření dítěte a nenechejte se ukolébat frází, že „z toho určitě vyroste“).

Problémy se spánkem může způsobit také psychická nepohoda a reakce na významné životní změny (např. při odvykání dudlíku, nástup do školky, stěhování, nový člen domácnosti – tato reakce se může objevit ještě před narozením sourozence, v době jeho očekávání). Snažte se proto být empatičtí a v takových situacích projevit dítěti náležitou podporu a náklonnost, byť jste třeba sami v nepohodě a vyčerpaní.

Pomocníci

Pro zajištění zdravého spánku je důležitá kvalitní matrace (o správném výběru jsme psali v tomto článku), postýlka či postel, případně jiné bezpečné místo, z něhož dítě nemůže spadnout či se jinak zranit. Co se bezpečí týče, využít můžete různé pomůcky, jako je monitor dechu, chůvička, zábrana na postel atd.

S usnadněním samostatného usínání může pomoci třeba kolotoč nad postýlku (na některé děti funguje skvěle, jiné naopak natolik zaujme, že při jeho sledování místo usnutí ožijí), pouštění uklidňující hudby či „bílého šumu“.

Pro usínání v terénu nebo uspávání v situacích, kdy nic jiného nezabírá, se pochopitelně hodí kočárek, nosítko či šátek. Řadu dětí zaručeně uspí jízda autem v autosedačce.

Vedle pomocníků neživých bývá na místě využívat i pomocníků živých. Vše jde vždy snáze, když nejste na péči o děti samotní. Zejména pokud je uspávání náročné a spánek je u vás nedostatkovým zbožím, určitě prospěje prostřídat se při těchto činnostech s partnerem a pokud je to možné, nechat si aspoň čas od času třeba na odpolední spaní od prarodičů či jiných osob, kterým důvěřujete, povozit miminko v kočárku (a v pozdějším věku třeba i pohlídat přes noc či víkend), zatímco vy budete mít čas pro sebe.

Dítě spí (hurá!), co teď?

Děťátko (konečně) usnulo. Jak čas, který máte k dispozici, využijete? Stará dobrá poučka praví: Spí dítě – spí matka. Dostatečně si odpočiňte, když máte tu možnost. Zejména v prvních měsících života dítěte může být jeho režim zcela obrácený, ale vůbec nemějte výčitky, když se budete cítit unaveně, a zdřímněte si společně s dítětem třeba po obědě.

V době, kdy dítko spí, se hodí dělat také činnosti, které nemůžete nebo nechcete vykonávat za dětské „asistence“ – třeba ty, při kterým by děťátku, jakmile se už dokáže trochu samostatně pohybovat, hrozilo nebezpečí (např. při vaření a pečení nebo žehlení). Jistě si budete chtít vyhradit nějaký čas také na vlastní zájmy a společné aktivity s partnerem (a klidně jim dejte přednost před výše uvedenými domácími pracemi  – ty naštěstí, nebo možná bohužel, neutečou).

Když dítko povyroste, zvažte přesunutí alespoň některých domácích prací, které jste třeba dříve raději dělali v době, kdy dítě spalo, abyste na ně měli klid, na čas, kdy je vaše ratolest vzhůru. I když vás to zpočátku možná bude stát nějaké nervy, je dobré začít ho pozvolna a formou hry zapojovat do péče o domácnost.

Pro děti možnost pomáhat dospělým bývá vítaná aktivita, navíc si postupně vytvářejí přehled, co vše domácí práce zahrnují (kdybyste vše dělali v době, kdy spí, nebo prostě nejsou doma přítomné, mohl by u nich vzniknout dojem, který pak přetrvává i u mnohých dospělých, kteří se v tomto ohledu doma vůbec neangažují, a žijí v domnění, že téměř vše se „dělá vlastně samo“), a učí se samostatnosti, což se jim bude hodit po celý život.

Diskuze

Přidat komentář k článku Zdravý spánek a denní režim

Napište nám